Dne 30. března 2026 uspořádala Česká rada dětí a mládeže v prostorách SENNO kulatý stůl na téma Radikalizace mládeže na sociálních sítích. Zúčastnili se ho odborníci, pracovníci s mládeží i mladí lidé, kterých se problém přímo dotýká, aby společně diskutovali o závažnosti problému, jeho příčinách a důsledcích. Další část programu byla věnována hledání řešení a formulaci doporučení pro veřejnou správu, vzdělávací systém i oblast digitálních platforem.
Setkání navázalo na reprezentativní šetření z podzimu 2025, které ukazuje, že kontakt s radikálním obsahem je pro mladé (16–30 let) téměř univerzální zkušeností – na sociálních sítích se s ním setkalo 91 % respondentů. Znepokojivým zjištěním je i to, že každý pátý mladý člověk schvaluje radikální způsoby prosazování politických názorů, včetně ponižování, vyhrožování či násilí. A zatímco 69 % mladých se domnívá, že radikalizaci mohou podlehnout jejich vrstevníci, pouze 30 % připouští tuto možnost u sebe.
Výzkum, jehož výsledky si můžete přečíst na webu Analýzy ČRDM, vznikl v rámci projektu Spolu pro zdravá média, který ČRDM realizovala společně s Radou mládeže Slovenska.
Nová podoba radikalizace: méně viditelná, hůře uchopitelná
Odborníci se shodli, že radikalizace v online prostředí se od původních forem významně liší. Zatímco dříve měl radikální a extremistický obsah značně ideologický základ, nyní se přiklání blíže k nihilismu, tedy směrem k odmítavým postojům bez jasného ideologického pozadí. A zatímco dříve byly extremistické skupiny viditelné a rozpoznatelné, online prostředí poskytuje anonymizovaný prostor bez jasných mantinelů, a tudíž i znemožňuje skupiny efektivně identifikovat a předcházet tak hrozbám.
„V minulosti byly tyto jevy zpravidla spojené s poměrně jasně vyprofilovanými skupinami, ideologiemi či subkulturami, které poskytovaly určitou vnější identitu i vysvětlení. Vznikaly relativně větší skupiny, které bylo možné sledovat, vnímat jejich vývoj a dynamiku. Dnešní situace se od toho do jisté míry odklání – online radikalizace nic z toho v podstatě nevyžaduje,“ komentoval situaci Jan Charvát.
Dalším specifikem dnešní radikalizace je její globální charakter. Jak upozornil Miroslav Mareš, globální propojenost digitálního prostředí umožňuje, aby aktéři ze zahraničí přímo ovlivňovali mladé lidi v České republice. Kyberprostor navíc posouvá radikální obsah směrem k mladším dětem. Přestože věk pro používání sociálních sítí je zákonem omezen, digitální platformy, a tudíž i potenciálně nebezpečný obsah, jsou v současné době běžnou součástí života dětí již na prvním stupni.
Algoritmy, emoce a proměna mediálního prostředí
Sociální sítě pro mladé lidi slouží jako primární zdroj informací, a mění se tak nároky na formu, kterou je informační obsah předáván a konzumován. Podle Aleny Mackové dochází k posunu od „online first“ k „social first“. Důležitější než objektivita nebo institucionální důvěryhodnost je pro mladé lidi autenticita, emoce a příběh. To vede i k proměně samotné formy sdělení. Text ustupuje krátkým audiovizuálním formátům, které jsou často doplněné hudbou a cíleně pracují s emocemi. Mizí vazba mezi primárním zdrojem informací, hranice mezi novinářem, influencerem a běžným uživatelem se tak postupně stírá, což může napomáhat šíření radikálního obsahu.
Problematické je také algoritmické nastavení sociálních sítí, které upřednostňuje emotivní obsah s polarizačním potenciálem. Obsah vyvolávající obavy, strach nebo rozhořčení má tak v digitálním prostoru větší šanci “uspět“. Výraznou roli v tomto ohledu hrají neautentické profily, které koordinovanými reakcemi uměle navyšují dosah příspěvků tohoto typu. Jak upozornil Bob Kartous, jejich cílem často není šířit radikální obsah, aby získali nové ideologické stoupence, ale spíše zvyšovat polarizaci společnosti. Radikalizace se tak stává nástrojem destabilizace, nikoliv pouze ideologického přesvědčování.
Tomáš Koblížek v této souvislosti upozornil na fenomén „Fear Speech”, tedy „děsivou řeč”: „Jednotlivci i extremistické skupiny s výrazně nenávistnými postoji dnes často volí způsob vyjadřování, který na první pohled nepůsobí jako nenávistný. Vědomě hledají jazyk, který není na první dobrou vnímán jako útočný, přestože nese nenávistný obsah.“ Tím, že tento typ projevu neobsahuje jasně rozpoznatelné nenávistné slovní obraty, je obtížněji identifikovatelný. Tím, že je strategie Fear Speech v prostředí sítí úspěšná, ji v poslední době stále častěji využívají určitá politická uskupení, a upevňují tak ve společnosti nenávistný diskurz.
Radikalizace jako proces: kombinace online i offline vlivů
Diskuse zároveň zdůraznila, že radikalizace není jednorázový akt, ale proces, který má své fáze, spouštěče a souvislosti. Neprobíhá izolovaně v online prostoru ani čistě jako individuální psychologický proces. Ovlivňuje ji kombinace faktorů: rodinné prostředí, vztahy s vrstevníky, osobní frustrace i širší společenský a politický kontext. Online a offline svět se přitom vzájemně prolínají.
Důležitou roli hrají i individuální zranitelnosti – například psychické obtíže, trauma nebo pocit vyloučení. V některých případech může být radikální projev dokonce formou „volání o pomoc“. Odborníci zároveň varovali před snahou hledat „typického radikalizovaného jedince“. Jak upozornila Barbora Vegrichtová, neexistuje jednotný profil, důležité je sledovat spouštěče a životní situace, nikoliv pouze demografické charakteristiky.
Mysogynie: nový fenomén nebo staré pořádky?
Specifickou pozornost věnovala diskuse misogynní radikalizaci a tzv. manosféře – ideologii, která propaguje maskulinitu, staví se nenávistně k feminismu i současnému společenskému postavení žen, a která je v posledních letech v mediálním prostředí výrazně viditelnější. Přesto nejde o zcela nový jev – jeho kořeny sahají hluboko do minulosti.
Jak vysvětlila Linda Coufal, současný nárůst souvisí mimo jiné s tím, že se misogynní obsah dostává do mainstreamu a je častěji zesilován algoritmy. „Misogynie je tak rozšířená i proto, že je ve společnosti poměrně běžná. Mladí muži si misogynní postoje často osvojují z rodiny nebo od vrstevníků. A když následně narazí na obsah, který jim nabízí jednoduchá vysvětlení jejich problémů a frustrací, snadno na něj navážou. Právě proto, že už určité misogynní názory sdílejí, je méně zpochybňují a mohou postupně sklouznout k radikalizaci.“ Právě jednoduchá vysvětlení osobních problémů a frustrací se ukazují jako silný radikalizační faktor.
Prevence selhává, vymáhání pravidel též
Diskutující se shodli, že řešení radikalizace mládeže není jednoduché ani rychlé. Vyžaduje koordinaci mezi vzdělávacím systémem, veřejnou správou, digitálními platformami i občanskou společností. Současný systém prevence je však zcela nedostatečný.
Podle Karla Strachoty vzdělávací systém v oblasti mediální výchovy a osvěty o radikalizaci selhává a nelze očekávat, že se to v dohledné době zásadně změní. Úroveň informační gramotnosti – a tedy i odolnosti vůči manipulačním obsahům – se v decentralizovaném systému výrazně liší mezi jednotlivými školami. Záleží na přístupu vedení i pedagogického sboru a rozdíly jsou patrné i regionálně – zejména ve strukturálně postižených oblastech zůstává problém často prakticky neřešený. Bez intervence odpovědných složek státu nelze očekávat zlepšení mimo prostředí aktivnějších a motivovanějších škol.
Dále připomenul, že sociální sítě jsou již nyní zákonem regulované – do 13 let věku by podle pravidel platforem nemělo být možné síť používat, podle české legislativy je dále věk omezen do 15 let se souhlasem rodičů. Tato pravidla však nejsou nijak vymáhána.
Problém provází také krize duševního zdraví mladých lidí a nedostatek psychologických a psychiatrických kapacit. Kapacity chybí i ve veřejné správě, celý problém navíc komplikuje fakt, že radizace nemá jednotnou a univerzálně platnou definici.
Hledání řešení: regulace sociálních sítí, vzdělávání a posilování komunit
Druhá část kulatého stolu byla věnována formulaci konkrétních doporučení, na jejichž podobě se podíleli odborníci, pracovníci s mládeží i samotní mladí lidé. Diskuse ukázala, že účinná prevence radikalizace vyžaduje kombinaci systémových opatření, posílení institucí i dlouhodobé práce s mladými lidmi.
Zásadním tématem byla potřeba důsledného vymáhání pravidel v online prostředí. Diskutující se shodli na nutnosti dokončit implementaci evropského nařízení Digital Services Act v českém kontextu a zároveň posílit kapacity státu pro monitoring a regulaci digitálního prostoru. Bez odpovídajícího institucionálního zázemí zůstává regulace spíše reaktivní a nedokáže držet krok s dynamikou online prostředí.
Pozornost byla věnována také roli samotných digitálních platforem, zejména otázce ověřování věku uživatelů. Současná pravidla nejsou v praxi efektivně vymáhána, což umožňuje přístup k potenciálně škodlivému obsahu i velmi mladým dětem. Diskuse zároveň upozornila na potřebu hledat řešení, která nebudou znamenat další koncentraci citlivých dat u technologických firem.
Významnou oblastí je vzdělávání. Účastníci se shodli, že je potřeba systematicky posilovat informační gramotnost, kritické myšlení a odolnost mladých lidí vůči manipulaci – a to jak ve formálním vzdělávání, tak v neformálních aktivitách. Stejně důležité je však zaměřit se i na dospělé, kteří s mladými lidmi pracují. Učitelé, pracovníci s mládeží i rodiče často postrádají potřebné nástroje a podporu pro rozpoznání a řešení radikalizačních procesů.
Diskuse zároveň zdůraznila význam vztahů a komunit. Posilování bezpečného prostředí, kvalitních sociálních vazeb a možností aktivního zapojení mladých lidí se ukazuje jako důležitý ochranný faktor proti radikalizaci. S tím souvisí i potřeba lepší spolupráce mezi školami, sociálními službami, policií a dalšími aktéry.
Na systémové úrovni pak zazněla potřeba jasně určit odpovědnost za řešení radikalizace a vytvořit jednotnou národní strategii, která by propojila jednotlivé přístupy a umožnila jejich dlouhodobé vyhodnocování.