Mimoškolní činnosti dětí si mohou konkurovat – a lákavých možností je tolik…
Počet organizovaných dětí v „klasických” sdruženích v posledních letech klesá. Na tento fakt upozornil při setkání s novináři v kavárně Vesmírna koncem února čerstvě zvolený předseda České rady dětí a mládeže Pavel Trantina. Jakkoli může v popsaném vývoji hrát roli „image” té které mládežnické organizace ve společnosti i atraktivita jejího programu, jedno je jisté: jde o celoevropský trend.
Dětská a mládežnická sdružení na něj reagují různě. Trantinův domovský Junák se kupříkladu snaží i pomocí informačních kampaní nabídnout rodičům, aby se jejich děti do skautské činnosti zapojily. „Nese to nějaké výsledky, ale vypadá to, že s tou konkurencí, která je na trhu možností pro mladé lidi, to bude čím dál obtížnější,” předvídá Trantina. Svaz skautů a skautek by přitom podle výsledků jejich vlastního šetření mohl ke zhruba 50 000 současných členů klidně přibrat ještě 20 000. Další šátky si ale přesto nikdo neváže. Srovnání s kolegy v zahraničí ukázalo, že organizovanost skutečně není tím, co by se dnes „nosilo”.
Ale proč?
Děti nyní mají často zájem spíš o nárazové akce. Rodiče zase o takové druhy aktivit, které, jak soudí, jejich ratolesti nějakým způsobem dost zřetelně a jednoznačně profilují – ať už jde třeba o hudbu či sport. Na druhou stranu ovšem hrozí, že si takovéto mimoškolní aktivity, je-li jich příliš mnoho, mohou začít konkurovat. Což se také stává. Třetí úhel pohledu zase odhalí, že podíl „aktivních” dětí a mladých lidí se vlastně ani příliš nemění – a k nim pochopitelně patří i ti organizovaní. „Vždycky můžeme oslovit jen určitý sektor, určité procento mladých lidí ve společnosti,” míní šéf ČRDM.
Rodiče si celkem oprávněně kladou otázku, jak ta či ona mimoškolní činnost jejich dítěti prospěje, co mu přinese. A jak se to projeví. A kdy. A právě v tom může být ta potíž – v rychlosti a formě, v níž se má kýžený efekt podle očekávání mnoha dospělých dostavit.
Když totiž rodič přijde z práce domů a zeptá se: „Tak copak jste dneska dělali v hudebce?”, dítě odpoví, že cvičili tu a tu stupnici. Na obdobný dotaz týkající se fotbalového tréninku se dospělí dozvědí o cvičných střelách na branku. Takový „produkt” dokáže podle Trantiny rodič dobře „uchopit”. V klasických dětských sdruženích je to však trochu jinak. „Nabízíme – ač to možná zní trochu nadneseně – výchovu k nějakým hodnotám, ke zkušenostem,” zobecnil jejich cíle předseda Rady.
Mladí lidé si tak mohou vyzkoušet, jaké to je být v kolektivu. A řídit ho. A organizovat aktivity pro druhé: třeba peněžní sbírky s ušlechtilým sociálním posláním. „Jde o celkový rozvoj osobnosti, který není hmatatelný hned na počátku, ale projeví se až v nějakém dalším časovém období,” zdůraznil Trantina. A jak že se projeví? Například tím, že mladí lidé, kteří projdou dětským sdružením, nemají takové problémy s komunikací s ostatními. Bývají také mnohem aktivnější ve společnosti – a objeví se pak třeba ve významnějších funkcích komunální politiky. Mimoškolní výchova k aktivnímu občanství asi dosud není tak úplně společností doceněna – a je i úkolem rady dětí a mládeže, aby se její prestiž v České republice posilovala, uzavřel téma šéf Rady.
Jiří Majer