Mladí lidé se v rámci volnočasových organizací věnují nejčastěji sportu, oblíbené jsou i vzdělávací a hudební aktivity. Pokud se žádným činnostem organizovaně nevěnují, je to často kvůli nezájmu nebo i nedostatku financí. Vyplývá to z analýzy České rady dětí a mládeže, která se věnovala tomu, jaké volnočasové aktivity mladí preferují a také jaké služby pro mládež ve svém okolí mají. Výzkum byl realizován na vzorku 1000 respondentů ve věku 15–29 let.
Třetina mladých lidí (35 %) se v rámci organizací nevěnuje žádné volnočasové aktivitě. Častěji se nějakou aktivitou zabývají muži a mladí lidé ve věku 15–19 let. Nejoblíbenější jsou sportovní aktivity, a to mezi 43 % mužů a 27 % žen. Tanec a výtvarná činnost je naopak oblíbenější mezi ženami (16 vs. 8 %) a (15 vs. 7 %). Vzdělávání se věnují více muži (23 vs. 17 %). Generační rozdíl je v tomto ohledu zásadní – nejvíce se organizované formě volnočasových aktivit věnují mladí ve věku 15–19 let, a to především sportu, táborovým a oddílovým aktivitám, vzdělávání a jiným uměleckým aktivitám. 20 % mladých v tomto věku se nevěnuje žádné takové činnosti, ve věku 25–29 let je to 44 % dotázaných. Nejedná se o překvapivé zjištění, že s přibývajícím věkem obliba klesá a nejvíce jsou tyto aktivity populární mezi středoškoláky. Pozitivním zjištěním je, že mladí, kteří se označují za osobu se sociálním znevýhodněním, se aktivit neúčastní méně než ostatní, naopak dokonce ve větší míře, než je průměr. Rozdíl je patrný například u táborové a oddílové činnosti (18 %), hudby (27 %), výtvarné činnosti (19 %) a jiných uměleckých oborů (10 %). Podobné výsledy jsou i u osob se zdravotním postižením. Sociální ani zdravotní znevýhodnění nejsou v České republice dle odpovědí respondentů překážkou k zapojení do volnočasových aktivit. Nižší účast na těchto aktivitách je ale patrná mezi mladými lidmi v horší finanční situaci a těmi, kteří jsou celkově nespokojeni se svým životem.
Volnočasovým aktivitám se více věnují mladí, kteří jsou členy organizací mládeže. Nejsou aktivnější pouze v táborové a oddílové činnosti (37 %), ale i v hudbě (29 %), výtvarné činnosti (17 %), vzdělávání (30 %), jiných uměleckých oborech (10 %) i dalších činnostech (6 %).
V téměř polovině případů (45 %) se mladí lidé žádné z daných aktivit nevěnují, protože nemají zájem. Dalším zásadním důvodem je nedostatek financí (34 %). Každý desátý také uvádí jako překážku příliš velkou dojezdovou vzdálenost volnočasových aktivit (12 %) nebo nedostatečnou nabídku (13 %). Tento problém ve výrazně vyšší míře uvádějí lidé žijící na venkově. Dojezdová vzdálenost je problémem pro 20 % z nich oproti 7 % žijících mimo venkov. Obdobně je to i u nedostatečné nabídky aktivit (18 vs. 10 %). Výrazně menší zájem o aktivity uvádějí muži oproti ženám (62 vs. 32 %). Ty častěji uvádějí další jiné důvody, proč se do aktivit nezapojují (20 vs. 6 %). Pokud mladí uvádějí i jiné důvody, v naprosté většině případů se jedná o nedostatek volného času.
Mladí lidé většinově tvrdí, že uvedené služby mají dostupné ve svém okolí. V největší míře je tomu u volnočasových organizací (70 %), školních poradenských pracovišť a školní podpory (64 %). Kolem poloviny dotázaných zmiňuje, že mají dostupné i pedagogicko-psychologické poradny, pomáhající neziskové organizace a komunitní centra či střediska volného času. Nejméně dostupné jsou podle mladých nízkoprahové kluby, ve svém okolí je považuje za dostupné pětina. 39 % však informace o dostupnosti toho zařízení vůbec nemá. Nízkoprahové kluby vycházejí jako nejméně dostupná služba, ale také málo viditelná pro mladé lidi. U ostatních služeb je neobeznámenost ohledně dostupnosti služby v rozmezí 13–25 %.
Mladí lidé z Ústeckého kraje častěji uvádějí, že nemají dostupná školní poradenské pracoviště a školní podporu (28 %), volnočasové organizace pro děti a mládež (29 %) a komunitní centra a střediska volného času (37 %). Stejně tak v Olomouckém kraji nemají dostupná školní poradenská pracoviště a školní podporu (28 %) a pedagogicko-psychologickou podporu (36 %). 56 % mladých z Vysočiny tvrdí, že ve svém okolí nemá nízkoprahový klub. Mezi jednotlivými kraji jsou tedy patrné značné rozdíly.
Nadpoloviční většina mládeže zmíněných služeb nevyužila, výjimku tvoří volnočasové organizace pro děti a mládež. Ty někdy navštívilo 59 % dotázaných. Necelá polovina má zkušenost se školním poradenským pracovištěm a podporou (42 %), pedagogicko-psychologickou poradnou (44 %), komunitním centrem či střediskem volného času (44 %). Služeb pomáhajících neziskových organizací využila třetina dotázaných (32 %). Nejméně využívané jsou nízkoprahového kluby, s nimi má zkušenost 27 % mladých lidí. Mladí lidé se zdravotním postižením nebo sociálním znevýhodněním využívají vybraných služeb častěji – konkrétně školního poradenského pracoviště, pedagogicko-psychologických poraden nebo například pomáhajících neziskových organizací.
Z výsledků vyplývá, že dvě třetiny mladých se věnují některé volnočasové činnosti v rámci organizací, nejoblíbenější je sport. Pokud se žádné takové aktivitě nevěnují, je to především z důvodu nezájmu. Zásadní překážkou jsou ale i finance. Jako důvod nezapojování do organizovaných aktivit zmiňují ve třetině případů nedostatek finančních prostředků. 70 % dotázaných uvádí, že má volnočasové organizace pro děti a mládež dostupné ve svém okolí, naopak u nízkoprahových klubů je to jen pětina.
Údaje z článku jsme poskytli i do databáze Youthwiki – online encyklopedie národních politik mládeže v Evropě, podpořené programem Erasmus+. Na webu najdete informace k státní podpoře sociálního začleňování. Více online na webu Youthwiki.
